GENESIS 3,1-15


7.1.2001 Beroun

Pád člověka i zaslíbení vítězství semene ženy

úvod k Aliančnímu týdnu modliteb - Poselství kříže

Vstupní slovo:

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i od Pána našeho Ježíše Krista.
 Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi po-dle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak je vzdálen východ od západu, tak od nás vzdaluje naše nevěrnosti. Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Amen                   Žalm 103,8-10.12.22b

Píseň: 103,1-7 (238)

Modlitba: Hospodine, Stvořiteli nebe i země, Pane náš, děkujeme, žes stvořil člověka, aby byl Tvým obrazem a postavils před něho cestu života a cestu smrti. A zvláště ti děkujeme za to, že když si člověk vyvolil neposlušnost a smrt, nevzdal ses ho. Hned po pádu jsi v rozsudku nad zchytralým podvodníkem hadem vyhlásil radostnou zvěst, že had bude jednou poražen semenem ženy. Pane, my lidé bychom si to byli přáli hned - hned v další generaci, abychom dlouho nemuseli žít mimo Tvou rajskou zahradu a mimo Tvou přítomnost. Museli jsme čekat nekonečné věky. Ale Ty ses nakonec prokázal jako Bůh věrný, který stojí ve svém Slovu a uskutečňuje je. Poslal jsi to slíbené vítězné semeno, svého Syna Ježíše, narozeného z ženy, aby rozdrtil hadovi hlavu a vykoupil nás z otroctví smrti. Ale také se na něm naplnilo, že had mu rozdrtí patu. Všecko zlo se na Něm vyřádilo. Hřích židů i pohanů Jej přivedl na kříž. Ale On svým utrpením zvítězil nad smrtí a otevřel všem, kdo v Něho uvěří, nový život. Chválíme Tě za to se všemi nebeskými zástupy, s proroky a s apoštoly, se všemi spravedlivými od počátku věků i s církví po celém světě. Prosíme, dej, abychom to poznali a přijali. Dej, abychom nepovažovali kříž za bláznovství, ale za Tvou moc, kterou přemáháš smrt. Vyznáváme, že zvěstování Krista ukřižovaného se mnoho nedotýká na-šich životů, že nebereme v potaz Jeho vítězství nad hadem, nebereme svůj kříž a nenásledujeme ukřižovaného Ježíše. A pak zákonitě neumíme ve Tvé moci vítězit nad mocí Nepřítele. Prosíme, sešli svého sv. Ducha nám v tomto shromáždění i všem, kdo se zúčastní Aliančního týdne modliteb, abychom všichni na celém světě nově uchopili poselství kříže a zahořeli novou láskou k ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Spasiteli. Amen

Čtení z Písma sv.: Židům 2,9-15 (ekumenický překlad)

Píseň: 312 373

Základ kázání: Genesis 3,1-15 (ekumenický překlad)



Bratři a sestry, milý sbore, dnes začíná celoevropský modlitební týden Evangelické aliance. Letos pořadatelé zvolili téma Poselství kříže. Pro mnohé je kříž i dnes skandálem, ale mnohem častější je v naší době lhostejnost k němu. Obojí však vede do záhuby, neboť pohrdá Božá záchranou: poselství kříže je Boží moc ke spasení, a mimo ně je nelze najít. Na našem vztahu ke kříži se ukazuje, jsme-li křesťany, jsme-li Božími vyvolenými. Každý den týdne si bude-me připomínat jednu stránku Kristova kříže, budeme společně děkovat za to, co nám Pán skrze kříž daroval, a přimlouvat se za místa, kde tento Jeho dar velmi chybí. Je to příležitost pro křesťany různých důrazů, jak se vzájemně poznat. Poslouží postupně všecky protestantské sbory v Berouně. Snad také jejich členstvo vyjde ze svých čtyř stěn na návštěvy k bratřím a sestrám jinde. Ale postup-me již k prvnímu zastavení na této cestě.

 To prastaré biblické vyprávění o zapovězeném ovoci na nás působí jako pohádka. A jsme v pokušení říci si nad ním, že už jsme dospělí, že nemáme zapotřebí poslouchat pohádky. Na vše důležité přece máme pojmy a definice. Myslím, že tento postoj by byl tím nejnešťastnějším, jaký je možno zaujmout. Hebrejští lidé s námi totiž nesdíleli naše evropské nadšení pro abstraktní pojmy. Když chtěli vypovídat o něčem podstatném, utvořili vždy příběh, vyprá-věli děj. K řeči abstraktních pojmů měli nedůvěru a dlužno říci, že oprávněnou. Protože pojmy jsou ve skutečnosti prázdná cícha, do níž můžete nacpat cokoli. Ale příběh této libovůli odolává, děj po-jišťuje smysl proti překroucení. Navíc pojmy jsou srozumitelné jen úzké vrstvě jejich uživatelů, ale do děje může vstoupit každý, ať je dítě nebo doktor theologie. Každý jej může prožít a pochopit na své úrovni. A tak, prosím, vstupte. Ne jako děti, jako dospělí, kteří mají cit pro všechny podrobnosti a narážky.

 Uprostřed rajské zahrady je zapovězený strom poznání dobrého a zlého, který tam vysadil Hospodin Bůh; had, který po-kouší, je Jeho stvořením. Překvapivé. My bychom očekávali, že ráj bude úplně bezinfekční prostředí, v němž nebude nic nebezpeč-ného, nic smrtonosného. A také bychom očekávali, že bible bude jednoznačněji oddělovat dobrého Stvořitele od existence zla, že zlo nechá přijít odněkud zvenčí, že jeho nositelé budou vetřelci, kteří nepatří k Božím tvorům. Ale ono je to jinak. Bible říká, že zlo není žádný samostatný princip světa vedle Boha a vedle dobra. Zlo je možnost, která je Bohu podřízena. A ráj není místo, kde všecko musí být jen dobře a jiná možnost není. V ráji se má utvářet svobodný vztah člověka s Bohem, a proto i tam má člověk volbu  jako v našem světě; proto i tam přichází zkouška věrnosti a Bůh ji chce. Jediné, co ráj odlišuje od našeho světa, je Boží bezprostřední přítomnost a také to, že zlo je zatím jen hypotetická možnost, s níž počítá jen Bůh, ale Jeho stvoření s ní zatím nemá žádnou zkuše-nost. Stvořitel riskoval, učinil nás svobodné, přestože věděl, že to nezvládneme, věděl, že náprava jej bude stát život vlastního Syna.

 Ve vyprávění had oslovuje ženu. Většina vykladačů tu podlehne mužské pýše a říká, že to bylo proto, že žena byla slab-ším článkem dvojice a had čul snadné vítězství. Ale tak to není. On si vybral ženu z jiného důvodu - ona byla přece pomoc od Boha, muž jí bezmezně důvěřoval, nečekal z její strany nic zlého, ale jen dobro. Had věděl, že nahlodá-li ji, bude mít v hrsti oba. Nebylo to s ní nejlehčí, ona dobře znala Boží zápověď a ještě si ji pro sebe zpřísnila. K Božímu nejezte z něho přidala ještě své ani se ho ne-dotkněte. Ale pokušitele lákalo, že zabije takříkajíc dvě mouchy jednou ranou. Kdyby obelhal muže, mohla by ho jeho pomoc vrátit na správnou cestu. Když obelhal ji, nebylo nikoho, kdo by to zvrá-til. A dodnes vždy pokouší nejvíc ty, kdo mají vliv na někoho dal-šího: kazatele, učitele, politiky a veškeré vůdce, známé osobnosti, poradce, rodiče, milované bytosti, důvěryhodné přátele. Když pak uspěje, má vždy nejen je, ale i ty, kdo jsou na ně navázáni.

 Také další taktika je pro hada dodnes typická. Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy ze stromu poznání dobrého a zlého pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé. Pokušitel se vždycky snaží v nás vzbudit dojem, že pod Boží vládou jsme neskutečně chudí. Že Bůh nám něco nepřeje, že nás okrádá, že nám dokonce lže, protože je sobec a chce si to nejlepší uchránit jen pro sebe. A že budeme šťastni jen tehdy, když se na tento sobecký Boží zákaz přestaneme ohlížet. Had zasévá nedůvěru v Boží dobrotu a v pravdivost Božího Slova - tehdy i dnes. A když se mu to podaří, tak nás má a udělá z nás otroky smrti. Žena mu vůbec neměla dovolit takový rozhovor. Měla mu ukázat, že je paní vší polní zvěře, zkrotit ho slovem, a ne se s ním bavit jako s part-nerem. Ale ona ho klidně nechala, aby vystoupil z řádu a rozséval zlobu ve vztahu, do kterého mu nic není. A to byl začátek její prohry. Také každý dnešní člověk prohraje, jakmile si nechá líbit hadovy tlachy, že když nám Bůh zakazuje to a ono, jako by nám zakázal všechno, že kde něco nesmíme, tam není žádný ráj, a že Bůh nás ve skutečnosti zastrašuje jenom proto, abychom se Mu nevyrovnali. Prohrajeme i tehdy, když si myslíme, že je na nás, abychom dělali Pánu Bohu před hadem advokáta. Protože to nám také nepřísluší. Had i toho dokáže zneužít, aby zpochybnil Boží pravdomluvnost a Boží lásku k nám. Vyhraje jen ten, kdo nedo-pustí, aby se Boží slova přetřásala bez Boží přítomnosti a aby se v nich šťoural někdo, komu nebyla určena. Vyhraje ten, kdo si nedá vzít víru, že Bůh dal všemu nejlepší řád a myslí to s námi dobře.

 Jenže žena hadovi naslouchá a zapovězený strom začíná v jejích očích vypadat slibně. Kdo by také nechtěl být jako Bůh a sám rozhodovat, co je dobré a co zlé. Kdo by nechtěl vnější auto-ritu vyměnit za vlastní uvážení. Kdo by nechtěl do všeho vidět, se vším si tykat. Kdo by nechtěl mít všecko k dispozici - dobro i zlo. A tak oba lidé jedí a těší se, že se jim otevřou oči a budou chytří, hebr. arúmím, ale místo toho poznávají, že jsou nazí hebr. též arúmím. Chytrost bez důvěry v Boha, chytrost proti Bohu = nahota. A protože ztratili Boha, hledají si jinou ochranu, jiné odění mocí. Odívají se listím fíkovníku, stromu smrti, což znamená, že se spolčují se silami smrti. Ty je však neochrání, nýbrž zničí. Vlastně všude, kde se člověk rozhodne nebrat vážně Boží řád a takzvaně vzít věci do vlastních rukou, nakonec zjistí, že přišel o všecko. Ti, pro něž účel světí prostředky a všecko je dobré pro budování jejich kariéry, žijí nakonec ve stálém strachu, napětí a jsou hrozně sami. Z bratří a sester si udělali žebřík na vrchol, a proto teď nemají člověka, bližní. Ti, kdo se nespokojí s jedním životním partnerem, ale střídají milenky či milence jako šaty, nakonec zjistí, že nemají žádný domov a nevědí, co je láska. Ti, kdo propadli zlodějně nebo závisti, nikdy nejsou spokojeni. Ti, kdo nemají úctu k životu, ničí i svůj vlastní. A tak bychom mohli projít celé Desatero. Štěstí, které slibuje had dosáhnout překročením Božích řádů, se nikdy nedosta-ví, neboť je se vším všudy vylhané.

 Bůh ovšem nenechává člověka v pekelném chomoutu, do něhož tak ochotně vstrčil hlavu. Hospodin Bůh zavolal na člo-věka: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Člověk odpověděl: „Žena, ktrou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“ Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mne podvedl a já jsem jedla.“ Bůh se ptá člověka, kde je. Ne proto, že by to nevěděl, ale proto, aby se mu člověk ozval. Aby si člověk uvědomil, kde je, kam se to dostal. Člověk poznává strach ze svatého Boha, který neznal, dokud měl čisté svědomí. Nyní je čisté nemá, a tak se skrývá. Hned vychází najevo, že přestoupil Boží zákaz. Nikdo nechce nechat vinu na sobě. Muž svaluje vinu na ženu i na Boha. To já ne, to ona. A vůbec, Ty za to můžeš, Ty jsi mi dal špatnou pomoc! Jak důvěrně známé! Jako když okopírujete řeči dnešních reptáků a neznabohů, kteří dělají všem ze života peklo, ale nadávají na druhé lidi a hlavně na Boha, jak to může dopustit. Žena zase všecko svádí na hada. Neřekne: Já jsem neudělala všecko, co jsem mohla a měla, a proto to takhle dopadlo. Přesně jako ti lidé dnes, kteří se stylizují do role nevinné oběti podvodu (třeba komunistického nebo bankovního), místo aby sebekriticky přiznali, že podvodníci mohli uspět, jelikož jsou jisté falešné strunky v jejich nitru. Bůh ovšem vynese spravedlivý soud: Svůdce - had je proklet, ale i svedení jsou potrestáni. Svůdce má největší díl viny, ale ti, kdo neobstáli ve zkoušce věrnosti, jsou vinni také a za trest ponesou břemeno života v utrpení, v oddělení od Boha a v nesmyslném pachtění.

 Bůh, který se ptal padlého člověka kde jsi, se tak neptal proto, aby s ním navždy skoncoval. Spolu se zlořečením hadovi  vyslovuje také zaslíbení o přemožení hada, které lidé mohli chápat jako první evangelium. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. To se totiž netýká jen iracionálního lidského strachu z hadů, pod jehož vlivem utloukáme dodnes všecko, co se plazí, byť to byla i neškodná užovka, a také schopnosti hadů otrávit nás celé uštknutím do nohou. To se týká duchovního boje, v němž nejsme navždy poraženi. Bůh tu říká, že jedno símě ženy rozdrtí hadovi hlavu, ale samo jím bude v tomtéž boji zaskočeno, uštknuto. To símě je Ježíš Kristus. Jak jsme četli i z listu Židům, On se narodil jako jeden z nás, stal se člověkem, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, a tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. Nepodlehl hadovu mámení, zůstal svobodný, zůstal Bohu oddaný, i když ho had pokoušel všemi slastmi i všemi hrůzami. Když had neuspěl, tak do něho vystřílel všecku svou munici. Pýcha, zrada, lhostejnost, žárlivost, vztek, davová psychóza, šikana, požitek z týrání bezmocných, to všechno se na něm vyřádilo. Nositelé těchto duchů nesvatých mu způsobili nelidské utrpení a dostali jej až na popravčí dřevo. Tak Mu had rozdrtil patu. Ale On zůstal poslušný i ve smrti, svou smrtí smrt přemohl a zjevil slávu nového života. Tak rozdrtil hadovi hlavu. Porazil hada na hlavu a vzal mu to, co si ukradl - nás všecky, kteří jsme hříšníci, kteří chceme být sami svoji, jako první lidé. Kdo podlehnul hadímu pokušení, ten není navždy spoután mocnostmi smrti, ale může být osvobozen, dostane ještě jednu příležitost. To je též jedna součást evangelia kříže - had je od chvíle Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání nepřítel z rozdrcenou hlavou. Ne už jediný pán, který mává celým lidstvem jako s hadrem. Už to nemusíme s ním jenom prohrávat. Máme zastánce, našeho bratra Ježíše. Na zemi může být i něco jiného než peklo. Lidé už nemusí být jen svévolníky, toužícími posadit sebe na místo Boží, ale mohou být služebníky a dětmi Boha živého. Těmi, kdo si s radostí nechají od Boha říci, co je dobré a co zlé a se zlým se nebudou zaplétat.
 Amen



Píseň: 247 462,11-16.20  314

Díkůvzdání a modlitby: viz příručka AMT  8.1.2001

Poslání: 1. Korintským 15,21-28.54-57

Požehnání:

A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem
dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků!
 Židům 13,20-21                               Amen

Píseň: 486 489