GENESIS 26,12-33


10.10.1999 Beroun

Úroda a přírůstek stád jako požehnání od Hospodina, nebo jako předmět závisti a konkurenčního boje?

Vstupní slovo:
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i od Pána našeho Ježíše Krista.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vyku-puje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

Žalm 103,1-5     Amen

Píseň: 179 549

Modlitba: Hospodine, náš Bože a Otče, chválíme Tě, že jsi dobrotivý ke všem svým tvorům. Stále znovu nám potvrzuješ duhou na oblaku, že po všechny dny země potrvá setba i žeň, chlad i žár, léto i zima a den i noc. Děkujeme, že i letos trvá tento tvůj řád zachovávající vše živé. Děkujeme, že i tento rok byl korunován úrodou na polích, v sadech a na vinicích. Pane, Ty zachováváš život zlým i dobrým, vděčným i nevděčným, spra-vedlivým i nespravedlivým. Ale svůj lid učíš, aby všechny hmotné potře-by pro život viděl jako součást Tvého požehnání. Říkáš nám, že každá hojnost a každý úspěch naší práce je Tvůj milostivý dar; že rád obda-rováváš ty, kdo se dají vést Tvou cestou. Děkujeme Ti, že Tvá láska má i tuto hmatatelnou podobu. Chválíme Tě za všecko, co jsi daroval k sycení těla nám, ostatním lidem i všem tvorům na této zemi. Přinesli jsme toho kousek na Tvůj stůl, neboť chceme vyznat, že to všecko patří Tobě a Tys nám to dal. Děkujeme Ti za sebe i jménem všech, kdo Ti v našem kraji nemohou nebo nechtějí poděkovat. A také Ti za sebe i za ostatní vyzná-váme, že my lidé neumíme zacházet s Tvými dary, ale svou převráceností je kazíme, činíme je předmětem nekonečných svárů a mnohým k nim uzavíráme cestu. Prosíme, obnov nás. Dej, ať o letošní slavnosti díků-vzdání zazní ve všech shromážděních Tvého lidu Slovo, jež by nám znovu ukázalo, jak štědře nám žehnáš. Prosíme, ať to v nás vzbudí totéž co kdysi při praotci Izákovi: hlubokou vděčnost a z ní plynoucí odvahu nenechat se odradit od práce pro život. Prosíme, proměň nás všechny, kdo přistoupíme ke stolu Kristovu, znovu ve tvůrce pokoje, kteří vítězí nad závistníky tím, že trpělivě konají Tvé skutky. Amen

Zpovědní otázky:
Vyznáváš, že nejsi tak vděčným Božím protějškem, jakým tě tvůj Stvořitel chce mít? Přiznáváš, že tvé myšlení, tvá slova i tvé skutky často zraňují Tvé okolí, místo aby sloužily životu a pokoji? Je-li tomu tak, odpověz: Vyznávám.   K: I já tak vyznávám
Věříš, že Ježíš Kristus se stal chudým, jsa bohatý, abychom my jeho chudobou zbohatli? Věříš, že i tobě chce dát nový, plný, nepomíjející ži-vot a vždy o tebe pečovat jako Dobrý pastýř? Pakli ano, odpověz: Věřím.   K: I já tak věřím.
Odpouštíš všem, kdo se proti tobě provinili? Chceš-li odpustit, vyznej: Odpouštím.    K: I já odpouštím.
Slovo milosti:
Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. I lvíčata strádají, hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkrušeni v srdci, zachraňuje lidi, jejichž duch je zdeptán. Hospodin vykoupí duše svých služebníků, nikdo z těch, kteří se k němu utíkají, vinu neponese. Amen          Žalm 34,9a.11.19.23

Píseň: 169,3-7 162 436 425



Základ kázání: Gn 26,12-33 (ekumenický překlad)

Bratři a sestry, milý sbore, možná, že Vám tento oddíl na první přečtení nijak nezapadá do rámce slavnosti díkůvzdání za úrody a říkáte si: Což v bibli není mnoho příhodnějších textů než nějaké vyhnání Izáka z Geraru? Ale na druhé přečtení objevíme, že celý děj toho Izákova příběhu se odvíjí právě od bohaté sklizně. Hned na začátku je řečeno, že stonásobná sklizeň je požehnání od Hos-podina. Můžeme si právem domýšlet, že Izák to tak pochopil, a že právě vděčnost žehnajícímu Bohu jej učinila tak nezdolným. Právě v tomto příběhu můžeme poznat, že Hospodinovo požehnání ne-může požehnanému vzít žádná lidská závist a zloba. A na konci příběhu vidíme, že požehnaný Hospodinův může být velkorysý - odpouští těm, kdo se proti němu provinili. A k témuž jsme se přece před chvílí zavázali my, hodovníci u Kristova stolu. A máme k tomu stejný důvod jako Izák. Víme také, že nás nic nemůže odlou-čit od Boží lásky a že si nás za své vyslance zvolil živý Bůh, který nechce udržovat válečný stav, neboť je Bůh pokoje. Celý příběh má také poučný rub. Gerarští tu předvádějí vztah k úrodě, který je velmi běžný okolo nás: sobeckou chamtivost, nepřející úspěch a zisk nikomu jinému než sobě. Dokonce tu vidíme i nelítostný boj o půdu a o zemědělský trh, jenom není veden dotacemi bohatých vlád a ovládáním zpracovatelských kapacit, ale lopatami, zasypá-vajícími studně. Gerarští za sebou klidně nechají bezvodou poušť, jen když se zbaví nenáviděného konkurenta. A ti dnešní dravci se také neohlížejí na to, že jejich vítězství v konkurenčním boji zna-mená spoušť pro zemi, kde zvítězí. Takže Izákův nucený odchod  z Geraru není zas tak odtažitý, jak se na první pohled mohlo zdát.
         Gerar bývalo město poblíž Gazy, ještě v přímořské nížině. Bylo obydlené Pelištejci. Už jméno města každému Hebrejovi při-pomnělo slovo gér - přistěhovalec bez občanských práv. Izák tu byl takovým přistěhovalcem a když chtěl zkusit obdělávat půdu, musel si ji patrně pronajmout. Nemodlil se k místním bůžkům plodnosti, a přece uspěl. Jeho zdar nebyl výsledkem jeho kvalit, ale darem od Hospodina. Darem od Boha, který nařídil Abrahamovi, aby právě Izákovi odevzdal štafetu svého povolání, darem od Boha, jenž slí-bil Abrahamovi, že dá jeho potomstvu do vlastnictví Kenaanskou zemi. A ten dar přišel dokonce ve chvíli, kdy Izák utekl z Kenaanu před hladem a v místě svého azylu nedověrně zapíral svou manžel-ku. Izák měl právě díky tomu úspěchu v novém podnikání poznat, že Hospodin je věrný a že jeho moc sahá všude. A také měl být utvrzen v tom, že se nemusí připodobňovat světu tomuto, aby žil úspěšný život. I nás Bůh obdarovává požehnáním ve hmotných vě-cech, abychom poznali, že Jeho láska k nám je naprosto spolehlivá a věrná, ačkoli my se stále proti ní proviňujeme nedověrou. To je pravým opakem postoje některých takzvaně křesťanských podni-katelů, kteří se pyšní tím, že Bůh dává jejich podniku prosperitu, protože oni Jej ve všem poslouchají: protože platí desátky, nepijí, nefetují, nekouří, nesmilní, nekradou, nepodvádějí a nešíří žádné zneužitelné zboží. Takoví také pohotově vyčtou každému, kdo ne-prosperuje, že žije v hříchu. Písmo nám ale ukazuje, že prosperitu nám Bůh nedává jako zaslouženou mzdu za naši dokonalost, ale jako nezaslouženou milost, abychom mohli prožít onen úžas nad tím, že jsme milováni a opatrováni. Pohané ani zbožní záslužníci se k tomu úžasu nikdy nepropracují. Ti obojí říkají: „Blahobyt do-vedeme vyrobit.“ Spoléhají na sebe, jen k dosažení cíle volí jinou taktiku. Jedni chrání své podnikání magií, druzí slušňáctvím, ale v srdci mají totéž. Naproti tomu Izák tenkrát prožil úžas nad tím, že jej Hospodin nepotrestal za jeho nedověru a že se na něho nena-hněval, ani tehdy, když se pustil do podnikání, jež bylo doménou jeho pohanských sousedů, do podnikání opentleného modlářskými praktikami. Ten úžas slyšíme i ze slov biblické zprávy: tak mu Hospodin požehnal. Izák stonásobnou úrodu nepřijal jako samo-zřejmost, ale uvědomil si na ní, že je obdařen milostí. A tento Izák, který si do dalších dní nesl v srdci vědomí nezaslouženého obdaro-vání, se pak vzmáhal stále víc. Tento Izák, vděčný svému Bohu, pak odolal jako pevnost všem nenávistným nájezdům a měl odvahu začínat stále znovu. Když my uvidíme svou sklizeň nebo výnosy z jiné své práce v podobném světle, když za nimi také uvidíme ruku nepochopitelně milujícího Boha, na něhož můžeme spoléhat, tak nás také nic nezkazí ani nezviklá a budeme mít vždy dost důvodů k tomu, abychom trpělivě pokračovali ve službě životu.
         Pelištejci reagovali na Izákův vzestup po svém - závistí. To ukazuje předně, že je nám co závidět. My věřící lidé nejsme žebrá-ci. Náš Bůh je k nám štědrý, a dokonce i když nic hmotného nemá-me, přece mnohé obohacujeme. Máme cosi navíc, co jiní nemají, a ono to dráždí. Dokud mají příslušníci Božího lidu podprůměrné příjmy, tak to téměř nikdo nevidí, ale jakmile nám náš Bůh dopřeje i hmotný blahobyt, hned je každý ve střehu. A protože lidé jsou od nátury sobci, zvyklí myšlení „buď já nebo oni“, neptají se, jak by mohli získat podíl na témže požehnání. Jen se dovedou rozčílit nad cizím vzestupem a v tom rozčílení slepě ničit. Pelištejci si tenkrát řekli: „Takovej přivandrovalec, a bude se nám tu roztahovat! Jak to, že si tak nahrabal, to se mu povedlo okrást nás o přízeň našich bohů!? Ale počkej, my ti to spočítáme! Nic tu po tobě nezbude, zhola nic! A po tom tvým pánubohu, o kterým pořád řečníš, taky ne! Tadle země patří nám a její síla taky! Táhni si, odkud jsi přišel! A nemysli si, my už to zařídíme, abys odtud táhnul s holým zad-kem!“ A zasypali všecky studny, které vykopal Abraham, protože právě ony připomínaly Hospodina i Jeho vyvolené, a zároveň byly nezbytně nutné pro přežití Izákových stád. Když někdo v našem parlamentě květnatě řeční o tom, že církev by měla být chudá, tak jej také vede podobný duch závisti, jako tenkrát Pelištejce. Ti dě-lali vše proto, aby Izákovi vychcípala stáda, a chtěli se tak zbavit znepokojivě silného konkurenta. Ti naši zastánci církevní chudoby a odpůrci restitucí se podobně bojí o sebe a o své pozice. Tuší, že církev je velmi životaschopná a nechtějí jí umožnit, aby jim sku-tečně vážně konkurovala v zápase o srdce tohoto národa. Dokud církev nic nemá a není ji moc vidět, dotud si oni spokojeně brum-lají: „Svět patří nám!“ Běda ovšem, když se církev někde vzchopí a tuto iluzi jim začne bořit. Jenže závistiví Pelištejci bojovali s Izá-kem nejen o duši gerarských obyvatel. Bojovali s ním i o tamější zemědělský trh. Bylo jim při tom jedno, že jejich činností vzniká bezvodá poušť, kde nebude moci hospodařit nikdo. Závist je doko-nale slepá, kde se vyřádí, tam zůstane jenom zkáza. A také v tomto svém konání mají dnes učenlivé nástupce. Jsou jimi např. potravi-nářské lobbies v bohatých zemích EU, které mámí od svých vlád dotace na to, aby mohly ruinovat zemědělské producenty z jiných zemí. Také jim je jedno, že v těch ostatních zemích jejich činností zaniknou pole, sady, vinice, chovy. Čím hůř v nich bude, tím přece budou oni mít jistější své odbytiště. Oni se nechtějí s nikým dělit, ve vlastních očích jsou ti jediní, kdo mají právo na zisk a bohatství. A takhle se ti tehdejší i dnešní Pelištejci chovají jen proto, že jsou přesvědčeni, že všechno je kořist a že svět je džungle, v níž vítězí silnější. Tak jednají, jelikož neznají Boha, jenž má pro všecky dost místa na slunci a nezaslouženě obdarovává bohatstvím hmotných i duchovních darů. Tento druh neznabožství ohrožuje celou planetu. Plodí bídu, války, sociální konflikty, zamořené prostředí. Ale kde člověk pozná Boha, jenž je Láska, tam se všecko změní. Tam se člověk dvojnásob raduje z toho, co má, a připadá si velmi bohatý, ať vlastní 20 nebo 500 ha, ať má pár tisícovek nebo miliony. Ale nikdy se nedá svést, aby někomu záviděl, neboť ví, že jeho Bůh má dost pro všechny a že jen On je posledním vlastníkem všech věcí.
         Izák se nedá odradit a zastrašit naschvály gerarských a ob-noví všechny abrahamovské studnice, včetně jejich pojmenování. Je příznačné, že právě studnice připomínají Abrahamův pobyt na tomto území i jméno Abrahamova Boha. Bůh neřekl Abrahamovi, že mu dá tuto zemi do vlastnictví. Za svatou, zaslíbenou zemi Hos-podin označil Kenaan, nikoli pásmo Gazy. Proto tu Abraham ne-zabírá kraj stavbou oltářů. Ale hloubí zde studně, aby ukázal, že i zde chce jeho Bůh být lidem studnicí vod živých, pramenem prýš-tícím k věčnému životu. I když v Palestině většina povrchových vodních toků přestává v době sucha existovat a studně mají zásadní hospodářský význam, ty abrahamovské měly ještě i význam du-chovní. V 84. žalmu se píše: Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť. Když Dolinou balzámovníků se ubírají, učiní ji prameništěm. A Pán Ježíš později řekl: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra, jak praví Písmo. A o to tu jde. Přítomnost Božích vyvolených je jako pramen živé vody. I když jsou jen pří-chozí a cizinci na této zemi, jejich služba otevírá pramen života, umožňuje život tam, kde byl suchopár. V doslovném i přeneseném smyslu. Oni nelitují námahy, aby sobě i ostatním zpřístupnili pra-men vody živé. A proto ty studně na cestě obou praotců. Protože jde o Boží službu nám lidem, nemůže se nějaké závisti podařit, aby služebníka otrávila. Izák obnoví všecky studně a ještě kope nové. Ano, dvě z nich mu ukradnou, ale on dá vykopat třetí, která mu již zůstane. Pak Izák přesídlí a na novém místě dá kopat další. Závist je slabší než láska k Bohu, nakonec jí dojde dech, kdežto láska vytrvá. Zlo se dá přemoci dobrem, neboť Bůh neopouští své vyvo-lené, kteří činí dobro a slouží životu. Bratři a sestry, i nám se může stát ledacos nepříjemného, neboť nepatříme světu, ale Pán Ježíš nás vyvolil ze světa. Máme sice v kapse občanský průkaz, ale přes to jsme zde cizinci a přistěhovalci. A tomu Zlému se vždycky po-daří omámit něčí srdce závistí vůči nám, takže se mu naše požeh-nání stane trnem v oku. Může se nám stát jako jednotlivcům, že budeme okradeni o plody své námahy a vyštváni ze svých pozic. Ale když nepřestaneme konat dílo, které nám Bůh svěřil, když nepřestaneme jednat dobře a dosvědčovat Boží slávu, ti pachatelé nepříjemností nad námi nezvítězí. Trpělivost Kristova je přemůže. A my uvidíme, že Bůh má pro nás vždycky přichystané místo, kde se budeme moci plně rozvinout. K tomu vám může sloužit jako důkaz i můj osobní příběh. Závist mne připravila o dva sbory, ode-hnala mne ode dvou vykopaných studní, ale nedala jsem se otrávit a Bůh mi vždycky dal jiné lidi, jimž jsem mohla prostředkovat Jeho dary. Nedejme se otrávit ani jako sbor. Když se nám zdá, že je všecko zaonačeno tak, aby nám všecky naše ovce pochcípaly žízní, pohlédněme vzhůru a obnovme v sobě vděčnost vůči svému do-brotivému Pánu. Slyšme Jeho: Neboj se, jsem s tebou. A obnovme všechny studně, vykopané našimi předky, aby se všechny ovce stá-da měly kde napít. A vsaďte se, že nezanikneme.
         Příběh Izákova nuceného odchodu z Geraru končí téměř neuvěřitelně: gerarský král s doprovodem jej přijde žádat o uzavře-ní jakéhosi paktu o neútočení. Drze přitom idealizuje své jednání vůči Izákovi, asi jako komunisté idealizují podmínky, jež vytvořili církvím; král využívá toho, že prohlásil Izákův a Rebečin život jednou za nedotknutelný pod hrozbou trestu smrti. Jak nedosta-tečně se jeho nařízení realizovalo, o tom už mlčí. Izák se diví té návštěvě a připomene neutěšený závěr svého pobytu v Geraru. Ale nabídku smlouvy neodmítne, protože gerarští představitelé jako důvod uvedou: Shledali jsme, že je s tebou Hospodin. Vystrojí diplomatické návštěvě hody na znamení, že už proti Geraru nic nemá. Zrána se král Geraru i Izák přísežně odřeknou zla vůči druhé straně. A hned po pokojném odchodu gerarské delegace služebníci oznámí, že se prokopali k prameni vody. Bůh má i dnes tu moc, že proměňuje ty, kdo nám kvůli Jeho požehnání dělali všecko nejhor-ší. Když ne zrovna v nezištné přátele, ale aspoň v ty, kdo se odří-kají škodění. A protože my skutečně jsme Hospodinovi požehnaní, můžeme tyto včerejší nepřátele přijmout. Můžeme odpustit všech-no zlé, protože Bůh to nakonec proměnil v dobré. Nejsme vševě-doucí, a proto je zcela přirozené, že se podivíme obratu u těch lidí. Ale nejsme sami svoji, patříme Bohu, jenž v Kristu smířil svět se sebou a otevřel cestu k návratu všem provinilcům. A tak ani z nejhorší trpkosti nemůžeme vybafnout: „Ani omylem ne!“ Vždyť náš Bůh říká: „Ano“. Vždyť Boží požehnání, které jsme dostali, nemáme jen pro sebe: má sestoupit na všechny, kdo nám přejí pokoj - i na naše včerejší nepřátele. To platí stejně o požehnání hmotném jako duchovním. Jestli se někdo slovy odříká nepřátelství vůči nám, ihned se zařazuje mezi ty, s nimiž máme sdílet Boží milostivá obdarování. Nemůžeme mu říci: „No, počkej, počkej, holenku, to nám ale musíš pořádně dokázat skutkem!“ Vždyť náš Bůh se spokojil v našem případě s naším „vyznávám“, a tak dejme stejné podmínky dál. A nakonec: sami se při výkonu svého úřadu prostředníků požehnání přesvědčíme, že ta nejkrásnější studně živé vody vytryskne právě tam, kde jsme přijali třeba všelijak podivné pokání a vyhlásili odpuštění. Amen



Píseň: 546 552

Služba stolu Kristova

Modlitba: Děkujeme Ti, nebeský Otče, všemohoucí, věčný Bože, a oslavujeme Tě skrze našeho Pána Ježíše Krista. Neboť On je chléb života. Kdo přichází k Němu, nebude lačněti, a kdo věří v Něho, nebude žízniti nikdy. Ne tak, jak bychom měli, nýbrž tak, jak to umíme, Tě, Pane života, chválíme, že nám pro Kristovu oběť zachováváš své dobré stvoření a že smíme žít z Tvých darů. Chválíme Tě, že se pro Kristovu smrt můžeme radovat ze všech darů života a pro Kristovo vzkříšení se vším tvorstvem radostně vyhlížet k Tvému království. Pro nás je připraven tento hod! Dej, ať nás sytí k životu nového věku. Pokorně Tě prosíme, sešli svého sv. Ducha, aby posvětil nás i dary chleba a vína, které před Tebe před-kládáme. Chléb, který lámeme, nechť je společenstvím těla Kristova, a kalich dobrořečení, kterému žehnáme, nechť je společenstvím Jeho krve, abychom přijímajíce je byli ve víře účastni Jeho těla a krve se všemi Jeho dobrodiními ke svému duchovnímu užitku a růstu v milosti. Obětujeme Ti sami sebe, své duše i svá těla, v živou a svatou oběť. Prosíme, abys milostivě přijal tuto oběť díků a chvály, když se k Tobě obracíme v obe-cenství tvých vyznavačů v nebesích i na zemi. Pane, jako tento chléb byl nejprve rozptýlen po polích a stal se jedním chlebem, dej, abychom stejně byli všichni učiněni jedno ve Tvé lásce. A jako tento kalich byl nejprve rozptýlen po vinicích a stal se jedním kalichem, tak dej, aby byly všechny Tvé rozptýlené děti shromážděny ze všech stran světa do Tvého králov-ství. A tak na nás i na všech lidech rač naplnit plány své vykupující lásky. Amen

Slova ustanovení: Pán Ježíš v tu noc, v kterou zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to je mé tělo, které se za vás láme. To čiňte na mou památku. Tak i kalich, když povečeřel, řka: Pijte z něho všichni. To je krev má nové smlouvy, která se za vás a za mnohé vylévá na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku.

Pozvání:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Žalm 81,11

Propuštění:
Izajáš 55,1-5.10-12 nebo Koloským 3,12-17

Píseň: 103 553 510

Poslání: Deuteronomium 8, 7-14.17-18
Požehnání:
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení nyní i na věky. Amen          Žalm 121,5-8

Píseň: 486 547 550 448