4. 6. 2023 Trojiční dialog

1. Čtení: Marek 1,9-11 V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn. V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."

2. čtení: 2. Korintským 13:11-13 Nakonec, bratří: žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi. Pozdravte jedni druhé svatým políbením.Pozdravují vás všichni bratří. Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

A: Ve jménu Boha Otce, i Syna, i Ducha svatého.

B: To už jsi dneska říkal!

A: No, já vím, však tak tady v Berouně začínám skoro každé bohoslužby – ale dneska si tuto Trojiční formuli můžeme vychutnat o něco víc!

C: Ano, dnes totiž církev po celém světě slaví svátek Nejsvětější trojice! Křesťané si dnes připomínají, že jsou spojeni tím jedním základním vyznáním: že věří v Boha Otce, v Boha Syna, a v Boha Ducha svatého.

B: To jsme teď taky zpívali v té písni! „Chvála ti patří, Bože, Otče se Synem, a s Duchem svatým v trojici. Zdroj pravé jednoty, tři v jednom jediném, zdroj všechny bratry pojící.“ Hm. Tři v jednom jediném – to je zajímavý. Jak vlastně Bůh funguje, když jsou to ti „tři v jednom“, co to znamená?

A: Jó, to nikdo přesně neví. Boží Trojice je pro nás jedno velké tajemství, kterému nikdy plně nepřijdeme na kloub. Celá ta naše lidská snaha pochopit Boží trojici je asi jako kdybys ponořila nějaký členitý trojrozměrný objekt do kbelíku s barvou a pak jej přitiskla na bílé plátno. Vždycky se ti otiskne jen nějaká jeho část, nikdy ho v tom 2D prostoru nedokážeš zachytit celý. Bůh se prostě pohybuje v jiné dimenzi než my.

C: A Bible nám v tom pomáhá jen částečně. Boží trojjedinost tam sice mezi řádky můžeme najít, ale přímo to slovo „trojice“ tam nezazní ani jednou.

B: Aha. A tak kde se teda vzala ta víra, že Bůh je „tři v jednom“?

C: No, to bylo až o něco později, když se první generace křesťanů snažily nějak vystihnout a jazykem své doby vyjádřit tajemství Boží přítomnosti s námi. Křesťané si tehdy uvědomovali, že Boha nemůžeme popsat jen jedním slovem či obrazem. A stejně tak, když pozorně čteme Bibli, tak si také můžeme všímat, že tam Bůh nevystupuje nějak jednotvárně, ale různými způsoby.

Začít můžeme u Syna, tedy u Ježíše Krista – v tom my křesťané Boha rozpoznáváme nejzřetelněji. Věříme, že to, co v evangeliích Ježíš dělá, vlastně dělá sám Bůh. Ježíš třeba někomu odpustí hříchy a tím naštve farizeje, že „to přeci může jen Bůh“! Ale on Bohem byl, jen oni to ještě nechápali. Nebo když Ježíš kráčí po moři, tak učedníci žasnou a uvědomí si, že Ježíš asi nebude jen tak někdo. Je to ale až po vzkříšení, když to nevěřící Tomáš jako první člověk v evangeliích řekne naplno: Tomáš mu řekne „Můj Pán a můj Bůh“.

A: Ježíš zároveň hodně mluví o svém nebeském Otci. Říká, že to Otec ho poslal a že se k němu zase vrátí, a taky se k němu často modlí. Díky tomu můžeme říct, že v Bohu je obsažen blízký vztah těchto dvou osob – Bůh Otec a Bůh Syn.

C: Ano. Právě tahle zvláštní blízkost mezi Otcem a Ježíšem nás vede k tomu, že o nich mluvíme jakoby jedním dechem. Jako by byli v zákrytu – to, co říká a dělá Ježíš je pro nás totéž, jako by to říkal a dělal Bůh. Hezky je to vyjádřeno v příběhu o Ježíšově křtu. Tam Bůh Otec říká o Ježíši: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

B: Ale to přeci není všechno, co se tam děje – je tam i ta holubice, která přilétne a sestoupí na Ježíše. Ta holubice je Duch svatý!

C: Přesně tak. To je ta třetí Boží osoba Trojice. Vlastně se dá říct: „Bůh v akci“. Duch svatý v Bibli vystupuje třeba jako ta holubice, která propojuje Boha v nebi a Ježíše na zemi, nebo jako vítr, který roznáší semínka po celé zemi, aby z nich na různých místech něco vyrostlo, nebo jako ohnivé jazyky nad hlavami učedníků při Letnicích, které učedníky zapálí k tomu, aby začali Krista zvěstovat.

B: Dobře, takže – Otec, Syn a Duch svatý. Tři různé osoby, které v Bibli různými způsoby vystupují. Když bychom dělali literární charakteristiku postav, mohli bychom ke každé z nich napsat jiné vlastnosti. Ale zároveň je to stále ten jeden Bůh. Tři postavy, které ale tvoří jednu postavu.

A: Jo, občas se nám z toho trojičního uvažování trochu zavaří hlava. Křesťané se s tím od začátku snaží nějak popasovat. Mě připadá docela dobré se na Trojici podívat z pohledu Boží lásky – tak zkusme ještě tenhle „teologický pokus“. Z Nového zákona jde vidět, že Boží láska vychází od Boha Otce (J3,16); v Ježíši, Jeho Synu, se tato láska odehrává lidsky v našem světě, do kterého Ježíš přišel a obětoval se za nás, lidi; a v Duchu svatém se tato láska stává přítomnou a živou v naší běžné každodennosti.

B: Takže bychom mohli říct, že Otec je zdroj Boží lásky.

C: Syn je důkaz nebo znamení Boží lásky.

A: A Duch je stále trvající působení Boží lásky.

B: Otec tvoří svět a dává nám v něm náš život. Poskytuje nám svou ochranu, drží nás ve své ruce, vytváří nové možnosti, vede nás ke svobodě.

C: Syn – ten je nám nepřehlédnutelným potvrzením, že Bůh je na naší straně, mezi námi. Ve své smrti na sebe vzal všechnu naši lidskou tíhu a hřích; a ve svém zmrtvýchvstání nám otevřel cestu k novému životu.

A: A Duch je Boží přítomností s námi. Skrze Ducha svatého k nám Bůh promlouvá, ukazuje nám nové věci, těší nás, povzbuzuje nás k činu, přetváří nás.

B: Otec.

C: Syn.

A: A Duch.

B: Každý svým určitým způsobem, a přece všichni společně, zahrnují náš svět požehnáním a Boží láskou.

C: Když jsme u té lásky: jeden teolog říká, že evangelijní příběh je „veliký příběh lásky mezi Otcem, Synem a Duchem svatým; je to boží milostný příběh, do kterého jsme zahrnuti my všichni.“

B: Počkej: evangelium je boží milostný příběh? Jakože Bůh nejen, že má lásku k nám lidem, ale je zamilovaný i sám do sebe? To je nějaká Boží červená knihovna?!

A: Jo, to je hodně důležitý! Bůh je Trojice. Není to samotář. Bůh je vztah – sám v sobě. Vztah mezi Otcem, Synem a Duchem. A ten vztah je láskyplný.

C: Jenom Bůh je schopen dokonale a bezpodmínečně milovat. A přesně to se děje v Boží Trojici: každá její osoba nekonečně miluje zbývající dvě osoby. A tak se v jejich vztahu děje něco, co bychom si mohli představit jako tanec: Boží Trojice se od věčnosti točí v rytmu dokonalé lásky a nikdy nekončící radosti. Otec, Syn a Duch si vzájemně věnují svůj bezmezný zájem, užívají si jeden druhého, slouží si navzájem. Jsou sjednoceni v tanci bezvýhradné a věčné lásky.

A: Jsou sjednoceni – ačkoli jsou od sebe odlišní. Jsou jedno – ačkoli jsou zároveň tři. Milují se absolutně, ačkoli jsou každý trochu jiný.

B: Co tím chceš říct?

A: No, asi to, že ta odlišnost a ne-stejnost, kterou zažíváme v našich vlastních vztazích, a někdy i dost bolestivě, je v něčem vlastně dobrá nebo potřebná. Bez vědomí toho, že ten druhý je jiný než já, totiž nemůžu skutečně milovat. Jinak bych miloval jen sám sebe. Odlišnost je vlastně předpokladem jakéhokoli vztahu. Je to nutná podmínka lásky.

C: Bez vzájemné odlišnosti by nebylo lásky. Hm. No tak to je Bůh opravdu frajer, že tohleto v té své Trojici zvládá. Bůh na to má, ale nás odlišnost spíš jen dráždí a štve.

A: Jo, to máš pravdu. Láska Boží Trojice je holt láskou dokonalou. Je to láska nekonečně dávající a bezpodmínečná, prostě láska, které je schopen jen Bůh. Ale u něj to nekončí – tato dokonalá, ryzí láska nemůže jinak než jít dál a z toho jejich tance nezastavitelně vyvěrat ven. Bůh odvěky překypoval takovým množstvím lásky, a tak moc se s ní chtěl sdílet s někým dalším, až z toho přetlaku vytvořil náš svět. Boží láska se tak stala pramenem všeho, co je – vlastně můžeme říct, že tou nejhlubší či základní vrstvou skutečnosti je láska.

B: Připomíná mi to „hrnečku, vař!“. Tam je taky takové nezastavitelné překypování.

A: Jo, to sedí – jenom teda s tím rozdílem, že v té pohádce ta záplava kaše z hrnečku málem zničila celou vesnici, zatímco pro nás je ten pramen Boží lásky zdrojem všeho života, naděje, smyslu.

C: A taky je to pro nás všechny pořádná výzva. My jsme totiž k Božímu obrazu stvořeni. Božím záměrem s námi proto je, abychom se i my, kousek po kousku, učili kroky toho stejného Božího tance.

B: Abychom tvořili vztahy, ve kterých bychom jinakost brali jako přirozenou, nutnou, a nakonec i dobrou součást sebe sama i druhých.

A: Abychom tvořili vztahy, ve kterých vzájemné odlišnosti nejsou důvodem k nesnášenlivosti.

C: Vztahy, ze kterých vyvěrá život, aktivita, činorodost, nápaditost.

B: Vztahy, ve kterých znovu a znovu zkoušíme, jak společně roztáčet kruh vzájemné laskavosti, pohostinnosti a otevřenosti.

C: Vztahy, které k tomuto tanci zvou i další.

A: To jsou pořádné výzvy dnešní trojiční neděle. Tak ať každému z nás pomáhá Bůh Otec,

B: Syn,

C: a Duch svatý.

A+B+C: Amen.